Co se nenosí | Doporučení + reportáž z promítání
7/28/2016
Zdravím!
Tímto článkem otevírám hned další dvě kategorie, se kterými se budete na blogu setkávat, - doporučení filmů + reportáže. Film Co se nenosí jsem poprvé viděla v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který každoročně již od roku 1999 pořádá Člověk v tísni. Dokumentární filmy se dotýkají různých témat. Vzdělávání, občanského aktivismu, porušování lidských práv, životního styl aj. Tento film spadá do dokumentárních filmů s ekologickým zaměřením.
O čem film je?
Estonská módní návrhářka Reta Ausová již byla unavená z toho, jak dnešní móda funguje. Funguje na principu: „levně, rychle, hned“ - neboli vyrobit za málo (prodejní cenu pak zvolit takovou, aby se taky zdála levná) a co nejdříve další nové módní kousky. Za posledních několik let se módní průmysl změnil. Vytváří se již méně kvalitní oblečení, aby vydrželo kratší dobu, a následně byla poptávka po novém. Miliony kusů oblečení pak končí na skládkách, kde se rozkládají stovky až tisíce let. Reeta proti současnému nastavení módy bojuje novou metodou recyklace oblečení - UPCYKLACE, kdy z oblečení a látky, která by se mohla objevit na skládce, vytváří nové kusy oblečení s vyšší hodnotou.
Ve filmu tedy sledujeme, jak si Reta plní sen, aby se upcyklovaná móda dostala i do současných nadnárodních módních korporací. Krom upcyklace se však film dotýká dalších úskalí módního průmyslu. Reeta po koupi riflí značky Zara zjišťuje, jaké škodlivé látky se v látce po jejím zpracování nachází. Dále se snaží zjistit, kde byly rifle vyrobeny, a na vlastní oči vidí šílené pracovní podmínky zdejších továrnic.Reetin sen není jednoduché splnit, každým krokem se však jeho splnění blíží.
Mé hodnocení
V hodnocení na csfd.cz byl kritizován zejména fakt, že se film dotýká hned několika témat a každé z nich jen lehce naťukne. To je sice pravda, ovšem musíme mít na paměti, že film má pouhých 58 minut. Účelem filmu bylo seznámit diváka s metodou upcyklace, otevření dalších problémů, jenž jsou součástí módního průmyslu, je tedy jakási nadstavba a zpestření filmu. Naprostému laikovi to dá vše, co potřebuje. Mně osobně např. více zajímaly škodlivé látky v textiliích - jaké přesně to jsou. Byla to otázka asi deseti sekund na googlu. Výstižnost a stručnost filmu tedy jen chválím.
Dále jsem se setkala s názorem, že jde pouze o další prodejní film - kupte si kolekci od Rety. To bych si také dovolila zpochybnit. Už vzhledem ke skutečnostem, že Reta pořádně ve filmu neřekla, zda si její modely může v současnosti objednat obyčejný smrtelník, mluvila hodně obecně, zmiňovala i další návrháře, kteří se upcyklací zabývají, se jistě nejedná o komerční film. Samozřejmě, může fungovat jako zviditelnění, avšak pokud film sledujete pozorně, dokážete vypíchnout záměr, s jakým byl natočen. Tedy, poukázat na to, jakým způsobem je možné bojovat proti znečišťování přírody módním průmyslem.
Jediné, co bych hodnotila záporně, je trochu drsná hudba, kterou jsem si v soukromí musela vždycky trochu ztlumit... :-) Jinak za mě skvělý film, stojí za zhlédnutí!
Promítání
Léto bylo za dveřmi a mě něco napadlo. Filmy z festivalu Jeden svět byly senzační, většina z nich je volně přístupná na promitejity.cz, proč já bych to nezkusila promítat v našem malém městě? A tak se taky stalo.
Domluvila jsem se s majitelkou sport baru, ve kterém občas vypomáhám, smluvila místo, čas a bylo. Čas jsem však udala celkem hloupě - o víkendu hned po státních svátcích. V den D pár minut před začátkem jsem tedy nervózně přešlapovala, aby vůbec někdo přišel. Nakonec jsme se sešli v takovém komorním shromáždění. V závěru jsem za to ovšem byla ráda. Promítání jsem totiž mj. obohatila o mou kratší přednášku na téma recyklace a upcyklace oblečení v našem městě a okolí. Při komentování jsem byla nervózní dostatečně i přes ten malý počet lidí...
Přednáška stála na prezentaci, ve které jsem promítala zejména výsledky dotazníku týkajícího se recyklace a upcyklace oblečení. V něm jsem občas dospěla k překvapujícím závěrům. Např., že se lidí pohlížejí spíše na cenu oblečení, ale zároveň nechtějí nakupovat v second handech, poněvadž mají raději nové věci (což je překvapivé - v sekáčích mnohdy člověk narazí na kvalitnější věc za směšnou cenu), vůbec se nepohlíží, odkud bylo oblečení vyrobeno, většina z nich nezná fair trade, a slovo upcyklace téměř všichni slyšeli poprvé (to se ovšem dalo očekávat).
Pokud se nyní divíte, proč jsem míchala second handy do prezentace po filmu o upcyklaci - zvolila jsem to, abych zůstávala u ekologického využití módy, a zároveň tím zdůraznila něco, co je pro nás momentálně dostupnější než upcyklovaná móda.
Celkově bych promítání filmu hodnotila příjemně a doufám, že si někdy příště budu moci takové promítání zopakovat.
V neposlední řadě přikládám pár fotek z promítání - fotky jsem si vypůjčila ze serveru ZaostřenoVM, kde byl o celé události napsán malý článek.
Mějte se krásně!
Vaše Kamila



0 komentářů