Stop předsudkům o second handech

7/31/2016


Zdravím!

   Second handy šly dlouho mimo mě. První zkušenost s oblečením z druhé ruky jsem získala na střední škole, když jsem objevila Vinted. Do kamenného sekáče jsem však poprvé zavítala ani ne rok zpátky. Dnes už si v obchodním centru kupuji oblečení minimálně. Když už kvůli něčemu vytáhnu peněženku, musí to stát fakt za to, nebo se jedná o kousek oblečení, o kterém najisto vím, že jej budu nosit několik let (bunda, kabát, sako,...). Módní průmysl v současnosti výrazně přispívá k znečišťování životního prostředí. Krom toho, že recyklujete, přináší nákup v second handech mnohé další výhody. 
    Abych pravdu řekla, z mé první návštěvy second handu jsem moc nadšená nebyla. Je fakt, že je to jiný svět než „klasický“ obchod. V něm si člověk vyhlédne kolekci, která je mu blízká, a svůj oblíbený kousek, včetně své velikosti, najde celkem snadno. Zatímco na second hand člověk musí mít víc času a chuti pouštět se do „hrabání“. Ač je oblečení většinou seřazeno podle barvy, přesvědčí člověka spíš střih. Při mé druhé návštěvě, kdy jsem si na posilu vzala kamarádku, která je zvyklá zde nakupovat, jsem již odcházela s třemi krásnými kousky a úsměvem na tváři. Doma jsem se o tom nadšeně bavila s přáteli, načež mi jiná kamarádka řekla: „Jó, já už se tam taky těším! Nakupuju tu celkem běžně, ale nečekala bych, že bys tam šla někdy ty.“ Čímž jsem si potvrdila svou teorii.

Předsudky o second handech bohužel stále přežívají.

   V článku se Vám pokusím vypsat několik důvodů, proč je chytré nakupovat právě v second handech.
   První argument jistě mnoho lidí napadne. Ušetříte. Musím říct, že od doby, co jsem zvyklá chodit do sekáčů, jsem i celkem smutná z cen v „klasických“ obchodech. Aneb... co je výhodnější? Koupit si tričko za padesát korun, které vypadá jako nové v sekáči, nebo koupit si tričko za pět stovek, které tedy nové je, ale v závěru mezi nimi není téměř žádný rozdíl? Já osobně si raději ty ušetřené peníze za oblečení vynahradím např. v potravinách.
   Lidé se samozřejmě mohou pozastavit nad mou větou - v závěru v tom není žádný rozdíl. Je tomu skutečně tak? Ano, je. Oblečení se do second handů dostává z různých třídíren. Do třídíren se zase oblečení dostává skrze různé sbírky, kontejnery na textil, nebo se zde může i přímo objevit oblečení z „klasických obchodů“, které se neprodá. I v sekáči si tedy skutečně můžete koupit kousek, který nikdy nikdo nenosil. Třídírny oblečení jsou celkem striktní. Majitelé second handů jsou také mnohdy vybíraví. Představa, že v sekáčích najdete jen „kusy jakýchsi hadrů“ je tedy zcela zcestná.
   A jak je to s kvalitou? Kvalita oblečení bohužel už není otázkou second handů. Je otázkou fungování celého módního průmyslu. Dříve se vyráběly takové kousky, které vydržely několik let. Já nedávno objevila u mamky ve skříni nádhernou ručně vyšívanou halenku po prababičce. Takový ten „hippie“ styl halenky, po kterém je dneska velká poptávka. Ač mi ji tedy nedovolila nosit - prý by se rozpadla - vsadím se, že kdybych si dnes podobnou halenku koupila třeba v H&M, přestala by plnit funkci halenky, která se DÁ nosit, ne po 70 letech, ale stačily by jí k tomu i roky dva. Proč to však takhle funguje? Není to jen naše představa? Určitě není. Pro módní korporace je výhodnější vytvořit rifle, které se po půl roce seperou. Potřebují vytvářet další poptávku. Ostatně, kdo by taky nosil přes půl roku stejné rifle, co? Musím mít přece velký šatník. Vždyť je trapné vzít si dva dny za sebou stejné hadry, ne?
   Abych si nehrála na svatouška, i já občas cítím, že s tím mám trošku problém. Ráda se vyjadřuji skrze oblečení. Potěší mě, když mi někdo pochválí nový kousek. Možná proto cítím ještě silnější potřebu si nakupovat v second handech. Když už podvědomě podporuji myšlenku módního průmyslu - být každý den jiná, vyjadřovat se skrze oblečení - chci alespoň částečně bojovat proti textilnímu odpadu, který vzniká právě z nadvýroby oblečení a z faktu, že má člověk potřebu po třech nošení kousek oblečení zahodit. Částečně jsem však z této skutečnosti pořád trochu smutná.

Oblečení by se měla navrátit důstojnost. Měli bychom si ho víc vážit, nebrat ho jako samozřejmost.

   Vrátím se však k dalším kladům. Na second handech se mi líbí, že je zde názorně vidět, jaký je vlastně rozdíl mezi svetrem alá „no name“ a svetrem alá „the luxury thing“. Je to asi jediné místo, kde se cena trička, které původně stálo přes tisícovku, srovná s tričkem za stovku. To mě přivádí k další myšlence. Přeceňování značky. Tento fakt nádherně ukazuje film Co se nenosí, o kterém jsem mluvila v minulém článku. Módní návrhářka Reta, která proti textilnímu odpadu bojuje formou upcyklace, se dostává do výrobny oblečení, kde se za stejné (hrozné) podmínky, stejnými lidmi, ze stejné látky vyrábí jak pro H&M, tak pro Zaru, ale dokonce i pro námi viděné luxusní značky jako je Tommy Hilfiger. Není na tom něco špatně? V čem pak spočívá rozdíl ceny? V tom, že jedno tričko dostane logo a druhé ne?

Značka a cena nepřináší automaticky kvalitu.

   Tím nechci říct, že házím všechny značky a všechny kousky oblečení do jednoho pytle. Chci jen ostatní podnítit k tomu, aby, když už si nějaký nový kousek oblečení koupili, nekoukali jen na značku a na cenu. Koukejte se na to, kde bylo oblečení vytvořeno, vyhledávejte fair trade výrobky, dívejte se, jaké látky vaše oblečení obsahuje.
   Posledním odstavcem jsem samozřejmě trochu odbočila od second handů. Nebo ne? V sekáčích se můžete setkat vždy s oběma skupinami. S oblečením vyrobených ve vyspělých zemích, tak v těch, kde si lidé počítají poslední centy. S oblečením vyrobeným za důstojných podmínek, i s oblečením vyrobeným za naprosto nelidských podmínek. Se zdravým i zdraví škodlivým oblečením. Na rozdíl od koupi úplně nového výrobku však dáváme najevo svůj postoj. Dáváme najevo, že si oblečení vážíme, poněvadž když už se jednou vyrobilo a dá se ještě nosit, připadá nám zbytečné, aby ve svém „produktivním věku“ leželo na skládce a přispívalo tak k znečišťování životního prostředí.
   Mým prozatím posledním argumentem, kterými chci lidi přesvědčit, aby přestali mít předsudky o second handech, je spíš taková perlička, nadstavba. Máte rádi originály? Připadá Vám nudné druhému říct, v jakém obchodě jste si kousek koupili, aby si pro něj hned běžel taky? Second hand je pro Vás to správné místo! Je fakt, že častokrát jsem se také setkala s oblečením, které jsem si už dřív koupila za původní cenu. Avšak, když budete mít zmiňovanou hrabavou náladu, najdete kousky, kterými okolí nadchnete a zároveň budete mít jistotu, že takový kousek jen tak na ulici nepotkáte! Vzhledem k tomu, že zde můžete najít i kousky 20-30 let staré, můžete být překvapeni, co objevíte.

Nezapomínejte - móda se přeci stále vrací.

   Toť je z mé strany pro dnešek vše. V budoucnu bych se chtěla více zaměřit na působnost jednotlivých second handů u nás. Pokud Vás tedy napadnou jakékoliv dotazy na ně, či Vás napadne přímo nějaký vybraný second hand, nebo máte dokonce známého, který provozuje svůj second hand, určitě se na mě obraťte. Jak jsem psala ve svém úvodním článku - informace si ráda potvrzuji a rozšiřuji v terénu.

Mějte se krásně!

Vaše Kamila

You Might Also Like

0 komentářů

Oblíbené příspěvky

Facebook

Youtube