Hranice jsme už přejeli, jsem opět v ČR. A tak přesně v 2:50 ráno začínám psát článek o své osvobozující cestě do Švýcarska, mé další zkoušce dospělosti. Na začátku prázdnin jsem si plánovala léto úplně jinak. Téměř žádný z plánů nevyšel. Kouzlo Adršpašských skal jsem nepoznala. Dny rychle ubíhaly a já měla pocit, že potřebuji před začátkem školního roku ještě úplně vypnout, že jsem zase nechtíc nastoupila do vlaku vedoucího do mizérie. V srpnu jsem ale dostala nápad.

   Když to nebudu zkoušet, nic se nezlepší. Když se budu v životě pořád jen bát, nic nezažiji. Život je hrozně krátký na to, abyste bránili plnění svých snů. Abyste stále čekali na lepší příležitost.

Nejlepší příležitost přichází v den, kdy se zrodí.

   A tak jsem jela. Vstříc německému jazyku, drahým curyšským ulicím a magickým alpským horám. Lepší způsob zakončení prázdnin jsem si nemohla najít!

   První a poslední dny jsem strávila v centru města, kde jsem si vytvářela svůj program. V něm nemohly chybět místní zahrady (botanická, čínská), parky, muzea (zejména Landesmuzeum, které si zrovna připomínalo Evropu v renesanci), a v neposlední řadě ani Dům umění (Kunsthaus).

   Místo hromady nepotřebných věcí, které si kupuji pro sebe jako suvenýry, jsem se tentokrát rozhodla investovat peníze do výborného oběda v té nejlepší vegetariánské restauraci, jaké jsem kdy byla - Hiltl. Zde si můžete dle chuti nabrat na talíř z milionu nabízených dobrot. Platíte pak následnou váhu svého talíře.

   Ještě před rokem pro mě byla i brněnská MHD španělská vesnice. Teď jsem byla postavená před curyšskou MHD. Super, k mému hroznému orientačnímu smyslu se přidává má komická němčina. Skvělá kombinace.

   Musím uznat, S-Bahn (vlak fungující jako městský hromadný dopravní prostředek - něco jako metro), je senzační vynález. Já jsem ale zůstala věrná svým autobusům a pomalým šalinám. A jednou se tedy odvážila na loď, plující po curyšském jezeře, na kterou taky můžete se svou „šalinkartou“. I tak se mi ale povedlo se ztratit. Bloudila jsem ovšem jen jednu hodinu! 

   Při poznávání tohoto nádherného města jsem si vzpomněla na článek o cestě do Štrasburku, ve kterém jsem mluvila o evropských hodnotách. Ač Švýcarsko není v EU, není pochyb, že evropské hodnoty ctí. Vize o fungování Evropské unie, kterou se snažíme marně dodržovat, už Švýcarsko dávno zrealizovalo.

Svým způsobem mi Švýcarsko připomínalo miniaturní model vysněné Evropské unie.

   Proč? Jdete městem a potkáváte nespočet odlišných lidí. Odlišné barvy pleti, odlišné jazyky, odlišné styly oblékání. Všichni jsou ale hrozně milí, usměvaví, vyrovnaní - či tak alespoň působí a nechávají své problémy stranou. Za celý týden jsem narazila akorát na jeden povalující se sáček na chodníku a jedno rozlité pití v tramvaji. Při příjezdu do Prahy se pak má tvrzení: „vždyť Česko se od toho zase tolik neliší,“ zcela rozplynuly.

    V čem tkví úspěšnost této země? Jak dosáhla toho, aby se spolu potkával hinduista, žid a muslim? Když se to tak vezme, Švýcarsko je země složená z migrujících lidí. Před sto lety odsud lidé utíkali. Dnes sem přichází stále noví a noví lidé, jež se dokáží přizpůsobit, kteří ctí právní systém, kteří přistoupili na zdejší pravidla.

   Samozřejmě, před sto lety Švýcaři nic neměli. Ale opravdu je změnil jen přísun peněz? Vedla pouze vysoká životní úroveň k zlepšení morálky? To si nemyslím. Nevím, v čem je ten trik, ale myslím, že celý svět by si měl vzít z tohoto místa příklad.

   Nejkrásnější ve Švýcarsku je ovšem zdejší příroda. Honosné Alpy, které jsem již s mými svěřenci, kterým tímto děkuji za nádherně strávené dny, několik dní prozkoumávali. Bohužel Vám neřeknu, kde jsem přesně všude byla. Objížděli jsme okruh Itálie přes Bormio, na hranice Rakouska a zpět do Švýcarska. Myslím, že je to ale celkem jedno. Panoramata byly nádherné všude.

Volání přírody byly uposlechnuty a já byla zase o něco veselejší.

   Chápu, ne všichni by si užili dovolenou alá vandrák, ale jsem si jistá, že všem by občas prospělo si jen tak lehnout do trávy obklopen krásami naší Země. Zkuste to.

   Já přijíždím domů o něco zdravější, životaplnější, připravená čelit brněnským školním povinnostem a mimoškolním aktivitám. Další ozdravující cestu ale plánuji již teď. Dokud můžete cestovat, cestujte. Já bych přísloví „všude dobře, doma nejlíp,“ opravila na „všude doma, v rodném nejlíp.“

   I když jste v zemi s naprosto odlišnou kulturou, zvyky, jazykem, pořád máte pocit, že jste doma. Protože jste doma, všichni jsme na stejné planetě, ve stejné galaxii. Údajně pravý domov tvoří jen lidé, kteří Vám dali dar žít, nebo ti, kteří se nějakým způsobem do Vašeho života nadobro vryli.

Mějte se krásně!

Vaše Kamila