Zdravím!

   Mise naděje, jíž jsem členem, vyhrála v soutěži o nejlepší studentskou neziskovou organizaci, načež byla pozvána do evropského parlamentu (zkr. EP) na začátku července. Spolu s Misí jela spousta dalších perspektivních mladých lidí, kteří se participují na zlepšování svého domova a podmínek pro žití. V následujícím článku se však chci zaměřit hlavně na zmiňovanou návštěvu EP a skrze ni okomentovat současné dění v Evropské unii. 

Jedno nás ale spojovalo - nadšení, že zde můžeme být. 

   Až se uvolnila místnost s promítacím přístrojem, byli jsme nejprve uvítání Janem Řebřinou, pracovníkem v EP, který s námi zopakoval náplně parlamentu a vysvětlil nám, jak jsou organizovaná jednání. Poté přišel i poslanec Luděk Niedermayer, díky němuž jsme mohli celý zájezd absolvovat. S ním už jsme začali diskutovat o aktuálním dění v Evropě. V parlamentu jsme byli asi dva týdny poté, co v referendu Velké Británie byla větší polovina volících občanů pro odchod z EU. Toto téma tedy předčilo všechna ostatní. Stejně tak tomu bylo i na jednání, jehož část jsme měli příležitost pozorovat. 

   Odchod Británie přináší velké změny v dění Evropské unie. Narušuje motto EU „jednotná v rozmanitosti“. V evropském parlamentu si tento problém uvědomují a někteří hrdí britští europoslanci, kteří byli příznivci BREXITU, svými výkřiky: „Unie musí po tomto zemřít,“ chladné mysli nepřispívají. Samozřejmě, výsledek referenda není konečná stanice. Neznamená to oficiální odstoupení Británie z Unie. Británie tím však nastoupila do vlaku, jenž sama nemůže zastavit (jak řekl Niedermayer), i kdyby svůj názor během dvou let, během kterých se musí vyjádřit, chtěla v Unii setrvat.

   Jenže kromě toho, že z Unie chce vystoupit jeden z nejvlivnějších států, značí BREXIT pro Unii a celkově pro celou Evropu, něco mnohem většího. Něco mnohem smutnějšího. Značí, že většina občanů nectí evropské hodnoty.

BREXIT značí úpadek evropského myšlení. 

   V hlavě mi utkvěla myšlenka jednoho migranta, který se usadil v ČR (bohužel už si nevzpomenu, na jaké přednášce to bylo). Hovořil o tom, jak byl při příjezdu do Evropy šokován z přítomných rozdílů mezi státy. Na každém území jiný jazyk, jiné mravy, jiné zvyky. Dle mého to ovšem není evropský problém, nýbrž evropská výjimečnost. Problém nastává až ve fázi, kdy se rozdílnosti nedokáží domluvit a navázat společnou řeč.

   Velkým krokem pro Evropu bylo právě vytvoření Evropské unie. Jedinečného seskupení států. Založení Evropského hospodářského společenství (zkr. EHS) značilo obrovský krok dopředu. Každý stát, který vstupoval do Společenství vyjadřoval, o jak převratný krok dopředu se jednalo. Značil, že občané evropských států chtějí být Evropany. My sami jsme po komunistickém převratu a několika dalších průtazích vstup do EU neuvěřitelně oslavovali. Když teď jdu po ulici a občas zaslechnu diskuze typu: „Já bych taky vystoupil, k čemu to vlastně je, bez ní bychom se měli líp,“ nevěřícně kulím oči. Po tolika letech, kdy jsme se ustavičně snažili dostat se do Unie, být její součástí, po tom všem, co pro nás udělala, přijde někdo s tímto názorem? 

   Všechno se vším souvisí. Názory jsou samozřejmě spojené s negativistickou medializací EU. To nám říkal i sám poslanec Niedermayer. Do médií jde asi jedna setina činnosti EU. Logicky, pro média a čtenáře je zajímavější číst o tom, jak Unie vydává zbytečné směrnice na saláty, jak mění označení rumu na Božkov tuzemský. Ale co třeba vzdělávání? Co vytváření nových pracovních podmínek podporou nespočtu českých firem? Uvědomuje si někdo ty zásadní kroky, kterými Unie pomáhá k zlepšení kvality žití?

   Vše se vším souvisí. Jedním z hlavních důvodů referenda byly samozřejmě uprchlické kvóty. Migrace, hlavní téma všech oficiálních soukromoprávních a neoficiálních soukromoprávních, hrajících si na veřejnoprávní, médií. Uznávám, je to jeden ze současných primárních problémů. Otázkou ovšem zůstává, chceme proti němu bojovat vytvářením xenofobie, nebo chceme být součástí Evropy? Ukázat, že když spojíme své síly, prokážeme ctění evropských hodnot, pomůžeme prchajícím před smrtí začlenit se do naší země, ale zároveň jim ponechat základní svobodu, můžeme vystupovat jako Evropa.

   Samozřejmě, prosazovat takové hodnoty je zvlášť těžké v zemi, kde mají protievropské názory hned přední představitelé ČR jako pan prezident, výrazné osobnosti země jako pan bývalý prezident Klaus, pan Okamura a jiní. Nevylučuji, že bránit naši zemi je také důležité. Jenže při bránění je třeba rozlišovat muslima jakožto člověka svobodně vyznávající jím zvolené náboženství islám a muslima jakožto extremistu, teroristu. Nemůžeme plivat po každém člověku snědé pleti. 

Musíme jim představit naše hodnoty, skutečnosti, které dělají z Evropy tak krásné místo pro žití. 

   Jedině tak dospějeme k společné řeči. Pokud se bude drtivá většina těch, kteří nepřicházejí do Evropy proto, aby úmyslně zabíjeli a zavrhovali zvyky, cítit bezpečně, budeme se cítit bezpečně i my. Názory, že oni nejsou schopni se začlenit, jsou pro mě naprosto zcestné. Problém je totiž v tom, že zatím jim např. zrovna v naší zemi téměř nikdo neprokázal tu laskavost, aby naše hodnoty mohli poznávat. Chceme, aby se lidé utíkající před smrtí cítili ještě více ohroženě? 

   Je potřeba stát při sobě, sdílet stejný postoj a bojovat proti těm, kteří přišli Evropu ohrožovat. Držet se motta Velké francouzské revoluce „liberté, égalité, fraternité“, tedy:

Mějte se krásně!

Vaše Kamila