Studovat více vysokých škol zároveň je v dnešní době celkem běžné. Přesto se častokrát setkávám s vyděšeným výrazem v očích, když druhým vysvětluji, že krom práv na právnické fakultě (PrF) mám ještě studium historických věd na filozofické fakultě (FF). Jaké je studovat dvě školy? Proč jsem se vůbec k něčemu takovému rozhodla? Už tyhle dvě otázky jsou pro mě celkem dost osobní, přesto jsem si řekla, že by mé vyjádření mohlo někomu pomoct. A navíc, jako bonus, pro mě po delší době neaktivity bude jednodušší psát o něčem ze života, než se rovnou vrhat do závažných témat.

    Důvod studia dvou škol byl v prvním semestru zcela jasný. Nedostala jsem se na řádné studium práv, nýbrž na celoživotní vzdělávání, a tak pro zanechání statutu studenta, jsem se odhodlaně pustila do obou škol. 

Co je to celoživotní vzdělávání (CŽV)? 

   Alespoň na právech se jedná o možnost dostat se na svoji vysněnou školu i přesto, že jste nebyli úspěšní u přijímacích zkoušek. Ne, není to soukromá škola, jak si mnozí myslí, ale na rozdíl od řádného studia se CŽV platí. Podmínky účastníků CŽV jsou však totožné s podmínkami řádných studentů (i u přijímacích zkoušek je konec konců stanoven nejnižší možný percentil 60). Na Masarykově univerzitě (MU) dokonce díky sloučení těchto dvou skupin na přednášce ani nepoznáte, kdo je student a kdo účastník CŽV. Semináře, zkoušky, vlastně vše, mají účastníci s řádnými studenty dohromady. Po dvou letech (nebo po roce) pak po splnění určitého počtu kreditů přejdete do řádného studia, tedy, získáte status studenta.

   Zpět však na začátek. Po půl roce studia jsem zjistila, že se mi kredity z fakult sčítají (díky tomu, že jsou obě na MU), bylo zde tedy jisté podlehnutí si FF ponechat zapsanou pouze kvůli statutu a kredity sbírat jen z PrF. V té době jsem si navíc uvědomila, že mě do budoucna spíše zajímá sféra veřejného práva, moje prvoplánová myšlenka spojit právo s historií postupně mizela. Ale pak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit dostudovat. Vždyť jsem první rok zvládla, bavilo mě to.

Začala jsem svůj neúspěch u přijímacích zkoušek brát jako znamení.
Něco mi říkalo: „zkus to!“

   A tak jsem studentkou dvou škol, s kredity na obou školách a plánem dokončit obě školy, doteď. Nevylučuji možnost, že se ukončení nemusí povést, momentálně jsem však odhodlaná, že pro to chci udělat vše, co bude v mých silách, a tohle uvědomění je podle mě první krok k úspěchu.

   Jaké že to tedy je? Dá se to stíhat? Tuhle otázku bych uvedla jednou vtipnou vzpomínkou, když se mě kamarád někdy po dokončení prvního semestru zeptal: „jaký to je studovat dvě školy?“ při téhle otázce jsem potřebovala čas na odpověď. Zamyslela jsem se, když v tom mi do toho hned skočil: „vlastně, ty ani nevíš, jaký je studovat jednu, co?“ Je pravda, že já osobně v tom rozdíl asi nevidím. Uvědomuji si, že bych se studiem jedné školy měla více času, ale neřekla bych, že by se to např. odrazilo na výsledcích. Razím pravidlo: „Když toho člověk víc má, víc dělá.“ Zkusím shrnout pár bodů, které považuji za velké plus této zkušenosti:

1. Naučila jsem se lépe organizovat svůj čas. Osobně jsem už zažila syndrom vyhoření, to přiznávám, od té zkušenosti však nedokážu na plnou hubu říct, že prokrastinuji. Prokrastinaci ve formě odvrácení se od povinností, s klidem nazývám relaxací - ta by rozhodně neměla chybět v žádném denním programu.
2. Snáz jsem si stanovila priority. Postupně jsem ze svého života vyloučila hlouposti. Chodit na nesmyslné přednášky? Věnovat svůj čas ať už činnosti, či lidem, kteří mi nic nedají? To už se mě netýká. S navýšením „povinností“ jsem snáz vyloučila skutečnosti, které mi nedělají úsměv na tváři. Vždyť, proč je v životě mít?
3. Souvislosti studované látky na jednotlivých školách se začaly propojovat, pochopila jsem je lépe právě z více pohledů. Samozřejmě tento bod je možný jen u podobných oborů, které se propojovat mohou (ano, i ty mé se občas propojují, opravdu).
4. Mě, jakožto „hybridovi“ (tj. v mém podání člověk, který je zároveň zapálen do více na první pohled odlišných věcí), tato zkušenost usnadnila orientaci v sebe samé. Pro mě osobně je neskutečně prospěšná konfrontace poměrně odlišných povah lidí na FF a na PrF. Dohromady ještě s fakultou sociálních studií (FSS), kde jsem se minulý semestr rozhodla si zkusit taky nějaký předmět, mi připadá, že jsem díky různorodosti jednotlivých fakult dokázala více najít sebe sama a sebou i zůstat. Zvlášť na menších oborech mám pocit, že lidé nejspíš v důsledku komorní společnosti a zcela jasně definované látky, častokrát spadnou do jakési bubliny a jejich názory se, aniž by si toho všimli, začnou sjednocovat s názory ostatních v té určité bublině.