Půlka prázdnin byla za mnou a já začala zoufat. Připadalo mi, že jsem prázdniny strávila jen na brigádě, nebo na praxích. Žádné volno, žádný letní relax. První týden ve Francii byl sice super, ale částečně mi připomínal školní výlet, což bylo způsobeno nejspíš množstvím lidí na zájezdu, a taky skutečností, že to bylo poměrně brzy po ukončení semestru. Pak mě ale zachránila kamarádka. Dostala jsem nabídku strávit pár dní v kouzelném Českém Krumlově!

   Už odstartovaly. Olympijské hry v Rio de Janeiru 2016. U snídaně zapínám televizi, kde zrovna běží rekapitulace zahájení. Shodou náhod jsou zrovna vítány Spojené státy, vlajkonošem je Michael Phelps, jeden z těch, kvůli kterému budu hry občas sledovat. Sleduji průvod dál a nadšení z Phelpse za chvíli opět nahrazuje zármutek. Tisíce sportovců budou zažívat neuvěřitelné dny, budou odcházet s krásnými zážitky, s pocitem, že ze sebe dostali všechno, budou se jim plnit sny. Milionům lidí v Riu se ale sny mění v noční můry. Ztrácí naději někdy žít důstojný život.