Minimalismus. Jistě jste už toto slovo někdy slyšeli. Žít minimalisticky znamená žít s minimem věcí. Nežít pro ně či z nich, ale žít pro sebe, ze svých prožitků a zážitků. Utéct současnému konzumnímu světu, ve kterém jsou všichni nakažení nemocí, jež jsem nazvala „věcařství“.

Zdravím všechny čtenářky a čtenáře!

   Po dlouhé době vylízám z nory, abych se ozvala z konce světa. Doslova. Se založením blogu jsem si nechtěla vytvořit závazky, proto jsem i příspěvky nepřidávala pravidelně, a proto ani nemám potřebu se omlouvat za svou neaktivitu. Však, chtěla bych osvětlit důvod nepřítomnosti, poněvadž pro mě to je důležité uvědomění. A věřím, že spousta lidí žijící v dnešní zrychlené době se s tím důvodem ztotožní. Upozornění dopředu: Pokud nepřijímáte životní „velerady“ od druhých a Vaše mysl je čistě racionální, čistě skeptická (ještě více než ta má), raději se do čtení nepouštějte.

   Začalo to zhruba ke konci 1. semestru na vysoké škole. Potom, co jsem si zvykla na zprvu se zdající chladnou právnickou fakultu a trochu zmatenou filozofickou fakultu, jsem začala objevovat, co vše studentský život obnáší. Mám na mysli hlavně tlak na Vaši zodpovědnost.

   Pravda, každý člověk zažívá převrat v míře zodpovědnosti jindy. Někdo potom, kdy vstoupí do své první práce. Někdo potom, kdy začne žít sám. Někdo potom, kdy ztratí své rodiče. Já, poněvadž jsem střední školu měla celkem blízko od domu a naštěstí se se závažnými problémy porozumění s mým okolím nesetkala, jsem opravdovou míru zodpovědnosti pocítila až ve větším městě (mateřském městě mé univerzity), kde jsem začala trávit více času než doma, kde jsem byla odkázaná jen na sebe. Jako by mi to místo otevřelo oči. Nejenže jsem se opět ocitla v cizím prostředí, jehož životní styl se trochu lišil od dosavadního a přesto jsem ho musela vzít za svůj. Začala jsem více přemýšlet nad budoucností a faktory ji ovlivňujícími.  

   Řekla bych, že právo samo o sobě tyto otázky časem musí vyvolat, když vidíte tu spoustu pravidel, kterými by se člověk měl řídit, však zároveň i možností, jichž může využít. Díky mnohým z nich můžete rozhodovat o tom, v jakém prostředí chcete žít. Ať už se jedná o Vaše předměstí, ať už se jedná o ty, jenž za Vás rozhodují a které vy máte právo zvolit, ať už se jedná o vzduch, který dýcháte. Díky právům můžete ovlivnit spoustu, proto je tak důležité je znát a být informován, co se děje ve světě, abyste je zároveň mohli vhodně využít pro prospěch života.

Ignorantia legis non excutat.

   Při prvním uvědomění jsem začala rychle jednat. Můj život se ocitl v kruhu: čti a sleduj, prověřuj, utvářej si názor, uč se, zapojuj se a vyjadřuj se. Z mých dní se pak ovšem postupně vytrácel život. Jak směšné, kvůli žití v budoucnosti, jsem přišla o žití v přítomnosti. Přemrštěnost informací zasáhla i mě.

   Začátkem 4. semestru, o kterém jsem věděla, že může být doposud nejtěžším ročníkem, poněvadž jsem i měla kvůli plánovanému odjezdu do zahraničí pro mě velmi radikálně zkrácené zkouškové období, rozhodla jsem se to všechno vypustit. Sem tam jsem něco přečetla, ale nechtěla to komentovat.

   Pro mě osobně toto jednání znamenalo velký krok dopředu. Konečně jsem si dokázala stanovit priority. Začala jsem cítit větší klid, když jsem měla na starosti „jen školu“. Cítila zodpovědnost jen vůči ní, však… zároveň byla propojená i s mou budoucností. Skvělá kombinace, ne? Vždycky jsem říkala a říkám to vlastně doteď, že nejlépe dokážu pracovat pod větším tlakem. Že by se moje výsledky stejně zas tolik nelišily, kdybych studovala jen jednu školu. Nikdy ten tlak však nesmí být takový, abyste se cítili dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu vyčerpaně. Vždy si stanovte cíle, které dokážete splnit a nezapomeňte své úspěchy pak náležitě ocenit. Nezapomínejte na sebe. Buďte občas sobci! I když je na člověka jako jedince brána velká zodpovědnost a je potřeba být v obraze a rozhodovat o svém životě, nebojte se vypnout.

Vezměte občas nohy na ramena a utečte světu, abyste poznali sebe.

   Já teď na takové poznávačce jsem. A řeknu Vám, zatím to pro mě má docela dobré vedlejší účinky. Mám jasno víc sama o sobě, ale i v dění kolem mě, poněvadž z mých denních chvilek najednou opadlo spoustu povinností.
   Doufám, že cíl článku jsem dokázala alespoň trochu osvětlit. Pokud ne, možná byste měli teď hned odjet někam do neznáma jen sami se sebou, článek si přečíst znovu a tentokrát číst i mezi řádky. :-) 

Mějte se krásně!

Vaše Kamila

   Svíčky na věnci dohořívají, bramborový salát snězený, cukroví už nám leze krkem a v televizi se už brzy odvysílá i Mrazík. Vánoce uběhly a přichází bujaré oslavy nového roku. Musím říct, že letos si Silvestra vůbec neuvědomuji. Až když mi jedna z mých vyučujících popřála šťastný nový rok a dodala: „sedmička štěstí jistě přinese,“ jsem se nad tím přelomem chvíli zamyslela. Pro někoho nový rok znamená nový život. Své já v roce 2016 přemění ve svůj stín. Já osobně zastávám názor, že pro takový přelom je 365(6) dní šíleně krátká doba. Přece jen je to však skvělá příležitost se pozastavit a v ještě živé paměti si uvědomit, co se událo.