Taky jste si už někdy všimli, jak moc se náboženství podobá politice? Vezměte si, kolik slibů padne v náboženství, a kolik v politice! Kolikrát v náboženství zpytujete své svědomí, že jste zhřešili, a kolikrát v politice! Jeden hlavní rozdíl tu však je. Rozhřešení v náboženství obdržíte od Boha klidně každý den. Politici však rozhřešení získávají od občanů zpravidla jednou za pár let tím, zda-li od nich získají podporu v podobě hlasu. A tato důležitá doba právě nastává.
1. V jednu stranu věřit
budeš.
2. Nevezmeš spojení „snížení
daní“ nadarmo.
3. Pomni, abys párkrát
navštívil sněmovnu.
4. Cti předsedu i
místopřesedu svého, abys ve straně dlouho byl a dobře se ti vedlo i doma.
5. Neusneš.
6. Nespolčíš se.
7. Nepokradeš... aspoň ne
tak, aby to bylo na očích.
8. Nebudeš říkat to, co
říká opozice (nebo koalice? - podle toho, kde jsi)
9. Nezeptáš se na názor
opozice (nebo koalice? - podle toho, kde jsi)
10. Nevezmeš svým občanům
ideály... nebo aspoň ne tak, aby to bylo na očích.
I tak by mohlo znít politické desatero. Říkáte si: „A jéje,
další volební skeptik, co radši nepůjde k volbám vůbec.“ OMYL! Jakýmsi hrůzným
způsobem dokonce jako studentka práv cítím ještě větší povinnost jít k volbám,
protože, co si budu povídat, ti, kteří tam budou, mi pak budou říkat, co se mám
učit, co je správné a co mám aplikovat v praxi.
„Co je to zákon, milí zákonodárci?“
Jenže, světě div se, zákony jsou vytvářeny a novelizovány
hlavně kvůli lidem, ne kvůli tomu, aby se právníci náhodou nenudili. Tímto
narážím na nejčastější argument, kteří nevoliči oznamují: „Stejně se nic
nezmění.“ Fuha. Stačí občas kouknout např. na Právní prostor, kde jsou zveřejňovány novely,
jenž zrovna čerstvě vyšly ve Sbírce zákonů. Co měsíc, to zhruba deset novel.
Tento rok asi nejkontroverznější novelou byla novela stavebního zákona. Opravdu
se člověk nikdy v životě nesetká se stavebním zákonem? (Nápověda: co třeba když
stavíme dům?)
A co např. úplná novinka, EET? Taky se nic nezměnilo? Nebo
zákaz kouření, taky nevidíte žádnou změnu v restauraci? Těch změn je spousta a
všechny změny schvalují ti, kterým vyslovíme důvěru, aby takové záležitosti promýšleli.
Nevím, zda si ti, kteří takovými slovy argumentují, tuto skutečnost opravdu
neuvědomují, nebo jsou anarchisti, nebo jsou jen znechucení současnou
politikou. Troufla bych si říct, že poslední důvod bude asi nejčastější a je
pravda, že částečně se jim nedivím.
Slova prázdná, slova nepravdivá, nebo
prostě jenom slova.
Nemám nechuť z politiky jako takové, ale mívám nechuť
z předvolebních kampaní. Cestou do školy se na mě z plakátů kouká nejméně 20
obličejů ze všech stran. To by tolik nevadilo, horší to pak už je se slogany,
které jsou ke každému obličeji napsané. Nacházíme slogany typu „Ironie až k
pláči,“ kde příkladem může být např. politik, který ještě v roce 2013
podporoval migraci a sám je migrantem (dobře, jeho rodiče, což není tak daleko)
a nyní se najednou až hystericky staví proti nim. Dalším typem sloganu by mohly
být „Prázdné fráze,“ kategorie, kterou asi všichni známe. Ku příkladu: „Volte
změnu,“ jakou změnu? „Za rovnost,“ mezi čím? „Pro svobodnou volbu,“ však, to už
je svobodná volba, ne? No a pak tu máme např. kategorii „To mi hlava nebere,“
když vidíte slogan založený na jménu předsedy strany („Volte Čecha“).
Vrchol propagace však je, když Vám chodí smlouvy s ďáblem i
domů. No vážně, to už si připadám, jako by mi někdo nabízel členství v sektě, a
tato extremistická odnož víry nikdy nevěstí nic dobrého.
„Ve jméno strany, předsedy i
místopředsedy. VOLBY!“
Křesťané otčenášek většinou taky říkají po každé zpovědi,
poněvadž porušili nějaké pravidlo. Předvolební otčenášek je to stejné. Politici
vyřknou to, co chtějí dodržovat, ale není zaručeno, že to neporuší. Nám nezbývá
než doufat, že volební otčenášek nebudou muset opakovat ve sněmovně každý den,
až jim bude důvěra za nás rozhodovat udělena. Proto když cítíte, že jste
politikou zklamáni, nezoufejte a vzpomeňte si na sebe, kolikrát jste sami sebe
takto zklamali. Politici jsou taky jen lidé, které je třeba chápat a soudit
lidsky. Nezavrhujme je všechny hned tím, že nepůjdeme volit. Dejme jim druhou
šanci tím, že někoho z nich zvolíme.
Co říct závěrem... Nám stejně jako v náboženství nakonec
nezbývá nic jiného než víra. Víra v to, že zvolíme správně a že další čtyři
roky se nám bude v zemi žít dobře.
Takže, pomodlit a volit! Je to na nás.
