Zdravím všechny čtenářky a čtenáře!
Po dlouhé době vylízám z nory, abych se ozvala z konce
světa. Doslova. Se založením blogu jsem si nechtěla vytvořit závazky, proto
jsem i příspěvky nepřidávala pravidelně, a proto ani nemám potřebu se omlouvat
za svou neaktivitu. Však, chtěla bych osvětlit důvod nepřítomnosti, poněvadž
pro mě to je důležité uvědomění. A věřím, že spousta lidí žijící v dnešní zrychlené době se s tím důvodem ztotožní. Upozornění
dopředu: Pokud nepřijímáte životní „velerady“ od druhých a Vaše mysl je čistě
racionální, čistě skeptická (ještě více než ta má), raději se do čtení
nepouštějte.
Začalo to zhruba ke konci 1. semestru na vysoké škole.
Potom, co jsem si zvykla na zprvu se zdající chladnou právnickou fakultu a trochu
zmatenou filozofickou fakultu, jsem začala objevovat, co vše studentský život obnáší.
Mám na mysli hlavně tlak na Vaši zodpovědnost.
Pravda, každý člověk zažívá převrat v míře
zodpovědnosti jindy. Někdo potom, kdy vstoupí do své první práce. Někdo potom,
kdy začne žít sám. Někdo potom, kdy ztratí své rodiče. Já, poněvadž jsem
střední školu měla celkem blízko od domu a naštěstí se se závažnými problémy
porozumění s mým okolím nesetkala, jsem opravdovou míru zodpovědnosti
pocítila až ve větším městě (mateřském městě mé univerzity), kde jsem začala trávit více času než doma, kde
jsem byla odkázaná jen na sebe. Jako by mi to místo otevřelo oči. Nejenže jsem
se opět ocitla v cizím prostředí, jehož životní styl se trochu lišil od
dosavadního a přesto jsem ho musela vzít za svůj. Začala jsem více přemýšlet nad budoucností a faktory ji
ovlivňujícími.
Řekla bych, že právo samo o sobě tyto otázky časem musí
vyvolat, když vidíte tu spoustu pravidel, kterými by se člověk měl řídit, však
zároveň i možností, jichž může využít. Díky mnohým z nich můžete
rozhodovat o tom, v jakém prostředí chcete žít. Ať už se jedná o Vaše
předměstí, ať už se jedná o ty, jenž za Vás rozhodují a které vy máte právo
zvolit, ať už se jedná o vzduch, který dýcháte. Díky právům můžete ovlivnit
spoustu, proto je tak důležité je znát a být informován, co se děje ve světě,
abyste je zároveň mohli vhodně využít pro prospěch života.
Ignorantia legis non excutat.
Při prvním uvědomění jsem začala rychle jednat. Můj život se
ocitl v kruhu: čti a sleduj, prověřuj, utvářej si názor, uč se, zapojuj se
a vyjadřuj se. Z mých dní se pak ovšem postupně vytrácel život. Jak
směšné, kvůli žití v budoucnosti, jsem přišla o žití v přítomnosti.
Přemrštěnost informací zasáhla i mě.
Začátkem 4. semestru, o kterém jsem věděla, že může být
doposud nejtěžším ročníkem, poněvadž jsem i měla kvůli plánovanému odjezdu do
zahraničí pro mě velmi radikálně zkrácené zkouškové období, rozhodla jsem se to
všechno vypustit. Sem tam jsem něco přečetla, ale nechtěla to komentovat.
Pro mě osobně toto jednání znamenalo velký krok dopředu.
Konečně jsem si dokázala stanovit priority. Začala jsem cítit větší klid, když
jsem měla na starosti „jen školu“. Cítila zodpovědnost jen vůči ní, však…
zároveň byla propojená i s mou budoucností. Skvělá kombinace, ne? Vždycky
jsem říkala a říkám to vlastně doteď, že nejlépe dokážu pracovat pod větším
tlakem. Že by se moje výsledky stejně zas tolik nelišily, kdybych studovala jen
jednu školu. Nikdy ten tlak však nesmí být takový, abyste se cítili dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu vyčerpaně. Vždy si stanovte cíle, které dokážete splnit a nezapomeňte své
úspěchy pak náležitě ocenit. Nezapomínejte na sebe. Buďte občas sobci! I když je na člověka jako jedince brána velká zodpovědnost
a je potřeba být v obraze a rozhodovat o svém životě, nebojte se vypnout.
Vezměte občas nohy na ramena a utečte světu, abyste poznali
sebe.
Já teď na takové poznávačce jsem. A řeknu Vám, zatím to pro
mě má docela dobré vedlejší účinky. Mám jasno víc sama o sobě, ale i v dění kolem mě, poněvadž z mých denních chvilek najednou opadlo spoustu povinností.
Doufám, že cíl článku jsem dokázala alespoň trochu osvětlit. Pokud ne, možná byste měli teď hned odjet někam do neznáma jen sami se sebou, článek si přečíst znovu a tentokrát číst i mezi řádky. :-)
Doufám, že cíl článku jsem dokázala alespoň trochu osvětlit. Pokud ne, možná byste měli teď hned odjet někam do neznáma jen sami se sebou, článek si přečíst znovu a tentokrát číst i mezi řádky. :-)
Mějte se krásně!
Vaše Kamila