Svíčky na věnci dohořívají, bramborový salát snězený, cukroví už nám leze krkem a v televizi se už brzy odvysílá i Mrazík. Vánoce uběhly a přichází bujaré oslavy nového roku. Musím říct, že letos si Silvestra vůbec neuvědomuji. Až když mi jedna z mých vyučujících popřála šťastný nový rok a dodala: „sedmička štěstí jistě přinese,“ jsem se nad tím přelomem chvíli zamyslela. Pro někoho nový rok znamená nový život. Své já v roce 2016 přemění ve svůj stín. Já osobně zastávám názor, že pro takový přelom je 365(6) dní šíleně krátká doba. Přece jen je to však skvělá příležitost se pozastavit a v ještě živé paměti si uvědomit, co se událo.

  Rok 2016 mi přinesl mnohé. První zkoušky na vysoké, úspěšné dokončení prvního ročníku (a to hned dvojnásobné). První neúspěch v žádosti o praxi, načež se hned naskytly nové, též velmi vzrušující příležitosti, kterých jsem se směle ujala. V roce 2016 jsem si zkusila poprvé cestovat sama, odhodlala jsem se a poprvé jsem začala psát a sdílet své myšlenky s jinými. A za to přivítání a reakce na má slova Vám tímto chci nesmírně poděkovat! Vzhledem k tomu, že nestíhám být aktivní více, než-li jsem doteď, si Vaší přízně vážím o to víc. Ale zpět k dokončení původní myšlenky. Jakožto trochu poučená studentka vysoké školy jsem se zapojila i do psaní studentského časopisu. Odhodlám se i svěřit, že jsem zažila další důležité boje s neduhy svého osobního života. A konec konců jsem také změnila lokalitu studentského bytu v Brně, jež celkem výrazně ovlivnila moji působnost v té obrovské vesnici. Rok by se dal shrnout i do jedné věty:

Byla to jízda!

   Když člověk krom vyjmenování zážitků, co prožil, vzpomene i na pocity a myšlenky, které mu během toho času prolétly hlavou, sama uznávám, že na tomto dnu může být něco zvláštního. Při jeho zvláštní atmosféře si najednou řeknete: „Otvírám novou kapitolu,“ i když Vás ve skutečnosti druhý den čeká dar, který Vás doprovázel celý dosavadní život. Probuzení do nového dne. Co však ale nikdy nepochopím, je ten oslavující humbuk. Je opravdu potřeba kvůli přepsání čísla vypít hektolitry chlastu? Promiňte mi ten výraz, ale na lepší jsem při té představě nevzpomněla. Má snad uvedení do stavu naprosté mimózy smazat nemilé myšlenky na uplynulý rok? Opravdu za to pak stojí ten vstup v podobě jiného druhu mimózy?

   Nejsem odpůrce oslav jako takových. Sama miluji, když člověk má příležitost jít něco oslavit. Ať už je to oslava života, oslava životního úspěchu, nebo pro Vás jiný výjimečný den. Ovšem opíjení se na Silvestra se mi vždycky hnusilo. Ač je fakt, že jako dospívající holka jsem si taky užila své. Ani ne o pět let později pak nejsem schopná vypít ani tři panáky… ale to je jiný povídání. Silvestra jsem vždycky udržovala na uzdě. A možná proto se mi nikdy nezamlouval. Člověk se jen rozhlídne kolem, na každém kroku Vás zastavují známí, kteří Vás během roku skoro nepozdraví a najednou Vás chtějí zlíbat až do morku kosti.

   Tímto článkem nechci hatit tyto bujaré oslavy. Každý by měl činit dle svého vědomí a svědomí. Nechci odsuzovat ani Silvestra jako takového. Říkám jen, abyste takovému debilnímu zvyku v podobě „ožer se, když je Silvestr,“ nepodléhali. Možná si pak ani nebudete muset dávat ta klasická předsevzetí. To je další věc, které moc nerozumím. Čekat týden, měsíc, či delší dobu, abyste si řekli: „Od nového začnu cvičit, přestanu pít a kouřit!“ K tomu potřebujete setinu sekundy jakéhokoliv jiného dne v roce.

   Tak, po tomto výlevu bych tedy i já ráda popřála šťastný vstup do přepsaného čísla... No, dobrá, ať ten článek tentokrát nedopisuji tak skepticky jak je už u mě zvykem, nechť letos ta sedmička vážně štěstí přinese! Buďte jak na Silvestra, tak kterýkoli jiný den, tak šťastní, jak jen to půjde. Buďte se svými blízkými, dělejte, co Vás baví a nebojte se mít své sny. Přeji hodně úspěchů, nezapomenutelných chvil, lásky a všeho, co jsem nevyjmenovala!

Hlavně nezapomínejte, krasojízda pokračuje!

 S vděčností za uplynulý čas
Vaše Kamila